Narozeniny se mohou slavit i koncertem. V případě Janáčkova kvarteta se slavilo dokonce dvěma koncerty! Jako dárek dostali hudebníci nový kvartet od Leoše Janáčka. Ne, nenašel se žádný zatoulaný rukopis. Nicméně nový kvartet to skutečně je.
Ale popořádku. První koncert k narozeninám dali kvartetu skalní fanoušci, milovníci komorní hudby, sdružení ve Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno. Už 2. října se sešli v Besedním domě, aby si vychutnali mistrovství oblíbeného Janáčkova kvarteta. Tehdy se ovšem nehrál Janáček. Hráli Smyčcový kvartet č. 13 B dur op. 130 Ludwiga van Beethovena a Smyčcový kvintet C dur op.posth. 613. D 956. Spoluhráčem na další violoncello byl Raphael Wallfisch z Londýna. Charismatický umělec vládl krásným sytým tónem a dokonalou souhrou se spoluhráči. Navíc svým bezprostředním projevem navodil pohodovou atmosféru a radostnou náladu na pódiu i v publiku.
Podruhé tedy oslavilo Janáčkovo kvarteto sedmdesáté narozeniny opět koncertem v Besedním domě, a to v pátek 27. října. Tentokrát to byl večer, který byl celý zasvěcený patronovi kvarteta, Leoši Janáčkovi. Dá se předpokládat, že by z vystupujících hudebníků autor měl opravdu radost. Nejprve zazněl Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Kreutzerovy sonáty Lva Nikolajeviče Tolstého. Emoční náboj, obsažený v jednotlivých větách a dokonce v jednotlivých motivech, dokázali hudebníci skvěle uchopit.
Druhá skladba byla překvapením. Byla oznámena skladba Mládí, o které víme, že je psána Janáčkem pro dechový sextet. Jenže na pódiu zůstali zase jen čtyři hudebníci. Při bližším pročtení programu se posluchači dozvěděli, že jde o transkripci tohoto dechového sextetu pro smyčcové kvarteto. Tím odvážným, kdo se toho ujal, je Kryštof Mařatka (1972), český skladatel, dirigent a pianista. Nutno přiznat, že mu vyšlo překvapivě působivé dílo, kdy byly zachovány všechny hlasy v partech a celkový zvukový dojem byl velmi plný a kompaktní. I sami hudebníci si po koncertě dílo pochvalovali. Toto ztvárnění má pro ně ještě jednu přidanou hodnotu, mohou nabídnout pořadateli celovečerní program Janáčkových kvartetů a nemusí je kombinovat s jinými skladateli, jako tomu bylo dosud.
Po koncertě mi to nedalo a zeptala jsem se autora, proč k tomuto kroku přistoupil a jestli se nebál negativních reakcí ze strany tradicionalistů a janáčkologů.
„Je to překvapivé, ale od znalců Janáčkova díla, a to nejen českých, ale i zahraničních, mám jen kladné ohlasy. Postupoval jsem totiž striktně v duchu Janáčkova stylu a nevynechal jsem ani jednu jeho notu. Podařilo se skloubit všech šest partů a vytvořit čtyři linie, které na sebe logicky navazují a vytvářejí dojem kompaktního kvarteta. Jsem přesvědčen, že kdyby to Janáček slyšel, že by mi to schválil. Dokonce se to kvartetním hráčům i dobře hraje. Nejprve kvartet provedlo Zemlinského kvarteto a poté Talichovo kvarteto. Ti to hráli v Anglii a vzbudili nadšení. Nyní ho nastudovalo i Janáčkovo kvarteto. Dílo vyjde za nějaký čas v tištěné podobě v hudebním nakladatelství Bärenreiter v Praze.“
Po přestávce zazněl Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“. Je to zpověď pozdní bolestné lásky stárnoucího autora, pro kterého byla jeho milostná vzplanutí inspiračním zdrojem. Najdeme zde osudovost, dramatičnost, vášnivou naléhavost, něhu i bojovnost až k tragickému vyústění. To vše vyjadřovala hudba v podání Janáčkova kvarteta, jehož jednotliví hráči jako by přestali v tu chvíli existovat a stali se součástí jednoho velkého organismu, v němž navazuje jeden na druhého a přebírá svá poslání, která předává posluchačům. Každý z hráčů má vytříbený tón, jasný a přitom plný, schopný barvou svého nástroje vyjádřit i ty nejintimnější emoce. Díky tomu vládla v ten večer neobyčejná euforie, ve které snad i Janáčkův duch byl někde přítomen a ovládal myšlení všech zúčastněných. A to i proto, že v sále byl přítomen host nejvzácnější – pan violista Jiří Kratochvíl, první violista Janáčkova kvarteta, který se ve svých třiadevadesáti letech těší ještě stále dobrému zdraví při svěží mysli. Z nového Janáčkova kvarteta byl nadšen a jen trochu smutnil, že si ho už nezahraje.
Koncert Janáčkova kvarteta oficiálně uzavřel festival Moravský podzim, jenž se, nutno konstatovat, letos mimořádně vydařil.
