MARTIN BRUNNER
Moving Silhouettes nová skladba na objednávku festivalu, světová premiéra
ŽIBUOKLĖ MARTINAITYTĖ
Prarasto grožio beieškant… (Hledání ztracené krásy…) pro klavírní trio, elektroniku a synchronizované video, česká premiéra
Trio Bohémo:
Matouš Pěruška housle
Kristina Vocetková violoncello
Jan Vojtek klavír
Program koncertu ke stažení zde.
Za osobní účasti českého skladatele Martina Brunnera uvede Trio Bohémo jeho dílo Moving Silhouettes, a to ve světové premiéře. Sedmdesátiminutová skladba Žibuoklė Martinaitytė s názvem Hledání ztracené krásy, v české premiéře,… je multimediálním monumentem využívajícím vedle akustického klavírního tria elektroniku a video. Vizuální složka byla inspirována dílem Clauda Moneta.
Když člověk vejde do pařížské galerie Musée de l‘Orangerie, najde v ní mimo jiné obrazy leknínů od impresionisty Clauda Moneta: vodní rostliny spočívají na jemně zvlněné hladině jezírka, na níž se jejich květy zároveň s lehkým nepokojem odrážejí. Velkolepé rozměry plátna nenápadně kontrastují s křehkostí námětu, jejž nelze v jeho věčném pohybu nikdy dokonale zachytit. Malíř jako by vystřihl pouze ojedinělá políčka z dlouhého filmu natočeného v extrémně širokoúhlém formátu. Pomyslný film se začne odvíjet v hlavě každému, kdo se před Monetovými díly zastaví. Vidí však před sebou jen statické výseky světa zachycující pouhé setiny sekundy, které v minulosti ještě nikdy nenastaly a v budoucnosti se již nikdy nezopakují. Právě takové okamžiky hledá i litevská skladatelka Žibuoklė Martinaitytė a vybízí k tomu také publikum.
Její kompozice Hledání ztracené krásy… (2016) patří k těm, které se pomyslnou sérii pomíjivých obrazů pokouší přetavit do komplexního smyslového i mentálního zážitku – více než do pouhého hudebního díla v úzkém slova smyslu. Obsazení housle, violoncello, klavír, elektronika a video řekne jen málo o tom, co by se mělo v průběhu provedení odehrát. Podtitul „audiovizuální novely“ už však přece jen trochu lépe napovídá, o co litevské skladatelce opravdu šlo: Martinaitytė sama poznamenává, že Hledání ztracené krásy… nevzniklo v Paříži náhodou. Sedmdesátiminutová stopáž evokuje široký záběr Monetových pláten, skladatelka však uvádí ještě další ideové zdroje své práce. Odvolává se na anglickou spisovatelku Virginii Woolf, jejíž dílo nepřestává provokovat a inspirovat současné umění.
Do rozmlžených a zároveň neodolatelných světů skladatelky Žibuoklė Martinaitytė, které vzešly z pařížských galerií i kaluží, doprovodí publikum světová premiéra kompozice Moving Silhouettes – Pohyblivé siluety – od Martina Brunnera. Skladatel a klavírista známý především z jazzových souvislostí se ve své hudbě vydává do éterických krajin s opakovanými a nenápadně obměňovanými motivy. Představa siluet pohybujících se možná v mlžném oparu, možná v podvečerním šeru, se Brunnerovi objevila v průběhu práce na skladbě a zřejmě poté ovlivnila její výslednou podobu. Logicky se pak dostala také do názvu kompozice.
