6. října 2019, Opera plus
Bohuslav Martinů sice v brněnských vilách nejspíš osobně nikdy nebyl, přesto v nich v sobotu 5. října 2019 v rámci festivalu Moravský podzim zněly jeho písně. Dramaturgicky zajímavý projekt, kdy v jeden den se konaly tři koncerty ve třech vilách, které jsou si osudem velmi podobné: měly židovské stavitele, brněnské podnikatele v textilním průmyslu, kteří uprchli před Hitlerem, a vily připadly státu. A všechny byly v posledních letech postupně rekonstruovány a jsou z nich veřejně přístupné objekty. Ve všech zazněly písně jednoho skladatele, aniž by se opakovaly, a měly posluchačský i návštěvnický úspěch.
Dopoledne v 11 hodin se zájemci sešli ve vile Stiassni v Pisárkách, která je ještě pořád známá spíše pod názvem „vládní vila“, aby vyslechli barytonistu Romana Hozu a klavíristu Ahmada Hedara. Na úvod zazněly Písničky na jednu stránku H 294 (1943). Velké křídlo svádělo ke koncertování a klavírista tuto výzvu přijal. Užíval si zvuku, který se kumuloval v komorním salónu, a pěvci nezbývalo nic jiného, než se přizpůsobit. Přesto podal písně kultivovaně s milým výrazem, ale ztratila se komorní atmosféra a koncert se v tomto duchu nesl až do konce. Přesto se pěvci podařilo prosadit i něžnější a výrazovou stránku ve Dvou písních H 213bis (1932), Květ broskví i Chorý podzim se hodily k pošmournému dni. Měsíce – písně s klavírem H 135 (1922) zazněly ve výběru Leden, Březen a Září. Zde se pěvci podařilo i niterné piano, zejména v závěrečné modlitbě. Písně jsou pro styl Bohuslava Martinů netypické, jde o melodické, v částech tiché vyprávění, velmi tonální. Tři písně na básně Apollinairovy H 197 (1930) zazněly v překladu Vítězslava Nezvala. Tady zněly rytmizované synkopy v písni Bílý sníh, v písni Sbohem lehké našlapování v pianissimu a poněkud ironický podtext v Komediantech. Roman Hoza se zhostil úkolu s nadhledem a profesionální suverenitou svého znělého barytonu.
