4. 10. 2017

Moravský podzim začíná velkou performance

iHned.cz, 3. 10. 2017

 

Od čtvrtečního poledne nonstop zřejma až do pátečního večera bude ve foyer brněnského Besedního domu znít hudba francouzského skladatele a klavíristy Erika Satieho.

Nevídanou osmadvacetihodinou performance jeho krátké kompozice Vexations, jež koncem 19. století v jistém ohledu předznamenala pozdější minimalistické uvažování v hudbě, začne festival Moravský podzim. Pořádá jej opět Filharmonie Brno.

„Satie si přál, aby se skladba hrála 840krát za sebou. Podle tempa, v němž klavíristi hrají, interpretace trvá 24 až 28 hodin kontinuálního hraní,“ uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová, když nedávno představovala program festivalu.

Pro diváky prý budou ve foyer Besedního domu připraveny sedací vaky a zázemí ve vyklizené restauraci.

Pro maraton Vexations pořadatelé angažovali klavíristy převážně z Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, také se zúčastní například skladatel Jaroslav Šťastný vystupující pod pseudonymem Peter Graham.

„Když jsem se ptal na časové preference, mezi interprety jsou maminky, které dávají přednost hraní odpoledne, a naopak ti, kteří si přejí hrát třeba od čtyř ráno. Láká je představa, že budou uprostřed noci v Besedním domě, který se jinak na večer zavírá,“ doplnil dramaturg orchestru Vítězslav Mikeš, podle nějž se jednotliví interpreti Vexations poprvé potkají až na místě.

Performance začne tento čtvrtek v 15 hodin, pokud vydrží celých osmadvacet hodin, měla by skončit v pátek okolo 19. hodiny.

První nonstop provedení Satieho zhruba minutové skladby v 60. letech v New Yorku zorganizoval skladatel John Cage, zúčastnili se ho mimo jiné Christian Wolff či John Cale z kapely Velvet Underground.

Akce trvala okolo devatenácti hodin a vzbudila zájem Guinnessovy knihy rekordů.

„V prvním kole klavíristi hráli skutečně různorodě, rozpětí se pohybovalo od těch nejstřízlivějších interpretací po ty nejtemperamentnější. Ovšem už u třetího kola hudba získala navrch a rozdíly mezi různými pojetí se zcela smazaly,“ vzpomněl později Christian Wolff.

Tempo si ve Vexations klavíristi určují sami, záleží na tom, jak si vyloží autorem předepsané „velmi pomalu“.

Od Cageovy newyorské akce se Vexations podobně začaly hrát po celém světě, od Walesu přes americkou Kalifornii až po švédský Stockholm či polskou Varšavu.

Například australský klavírista Peter Evans v roce 1970 údajně přerušil své sólové uvedení Vexations po 595 repeticích, neboť ho „začaly přepadat zlé myšlenky“, napsal před časem časopis New Yorker.

Začátkem 90. let se dalšího uvedení v New Yorku zúčastnil známý hudební novinář Alex Ross.

„Přišel jsem v jedenáct dopoledne a vydržel jsem do čtyř ráno následujícího dne. Pravidelně jsem ovšem odcházel, okolo půlnoci přišla značná krize. Ke konci už se mi zcela vyprázdnil mozek,“ popsal ve své reportáži a vyzdvihl, jakou úlevou pro něj bylo, když ze sálu unikl ven a opět slyšel ruch ulice.

Častým současným interpretem Vexations je monacký klavírista Nicolas Horvath, jenž už Satieho skladbu v plném počtu repetic uvedl několikrát.

Svým odběratelům na YouTube jednou napsal, že před takovým koncertem tři dny nejí a nepije nic než vodu. „Po šesti hodinách začíná bolest, po dvanácti šílenství, po dvaceti peklo,“ popsal Horvath.

Zatím naposledy obdobný maraton Vexations minulý týden v New Yorku uspořádalo Guggenheimovo muzeum, jež se dlouhodobě zabývá dědictvím konceptuální hudby či takzvané minimal music. Akce se zúčastnilo dvacet pianistů, provedení trvalo zhruba osmnáct a půl hodiny.

Muzeum mimo jiné propracovalo choreografii, takže se každý klavírista pohodlně usadil na vedlejší stoličku, aby mohl na svého předchůdce plynule navázat a nevznikaly mezery při střídání interpretů.

Sám Erik Satie zřejmě Vexations, v překladu Soužení, na veřejnosti nikdy nehrál. Noty ke skladbě, jež zabírají zhruba půl strany, prvně publikoval John Cage teprve roku 1949, tedy čtyřiadvacet let po Satieho smrti. Partituru otiskl francouzský časopis Contrepoints.

Někteří muzikologové soudí, že od Satieho šlo o pouhý žert a ani skladatel vážně nepočítal s tím, že by Vexations někdo dle instrukcí vydržel hrát celý den. Partitura ani neupřesňuje, zda jsou Vexations zamýšleny pro klavír.

„Před 840-násobným opakováním tohoto motivu je dobré se na to v největší tichosti a skutečné nehybnosti připravit,“ zní Satieho instrukce k provedení skladby. Vše ostatní je věcí interpretace.