Druhou nejprodávanější akcí festivalu je Tanec Slunce, který se koná 14. října v Mahenově divadle. „Přízemí a první pořadí je vyprodáno, zbývá posledních pár míst v 2. pořadí, uvolňujeme do prodeje 3. pořadí,“ doplnila Kučerová. Unikátní skloubení tance a hudby sklízí ovace na světových pódiích a kritici jej označují za jeden z vrcholných počinů současného tanečního umění. Soubor Geneva Camerata tak divákům představí v naprosto netypickém provedení Lullyho komedii Měšťák šlechticem a Mozartovu Symfonii č. 40. „Celý orchestr tančí, často musí vydržet v nepřirozených polohách. Jediným profesionálním tanečníkem na jevišti je zároveň autor choreografie Juan Krúz Díaz de Garaio Esnaola,“ doplnila Kučerová.
Třetím koncertem, o který mají posluchači největší zájem, je závěrečná dvojoslava pětasedmdesátin šéfdirigenta brněnských filharmoniků Dennise Russella Daviese a maďarského dirigenta a skladatele Petera Eötvöse, která se koná 16. října v Besedním domě. Eötvös při ní bude dirigovat skladby autorů, kteří jej ovlivnili, Davies skladby Eötvösovy.
Dlouho před začátkem festivalu byl vyprodán trojkoncert Písně Bohuslava Martinů v brněnských vilách, který v průběhu soboty 5. října zavede posluchače do vily Stiassni, Löw-Beer a Tugendhat. Ti, na které nevyšla místa, mohou o dva dny dříve navštívit koncert v Besedním domě. Mezzosopranistka Jana Hrochová a klavírista Giorgio Koukl připravili průřez rannou písňovou tvorbou Martinů. „Bude to velmi pestré. Veselé, smutné, na notu lidovou i kabaretní. Ostatně tato dvojice nedávno na pěti CD vydala komplet písní Martinů,“ upozornil dramaturg festivalu Vítězslav Mikeš. Mezi těmito dvěma akcemi se v Brně ještě představí uskupení Martinů Voices, které přednese skladby Nováka, Janáčka a Martinů.
Velký zájem je také o koncerty dvou pianistů. Piotra Anderszewskeho, jednoho z nejznámějších současných světových klavíristů, který přijede s Basilejským komorním orchestrem. Zhostí se sólových partů v klavírním koncertu Mozartově a Schumannově. O dva dny později se posluchači díky Alexandre Tharaudovi přenesou do komnat versaillského zámku a zaposlouchají se do hudby, která tam zněla v době vlády Ludvíka XIV. „Ovšem ne na cembalo, ale na klavír. Tharaud vyniká tím, že dokáže barokní cembalový repertoár citlivě obohatit o zvukové možnosti současného klavíru,“ podotkl Mikeš.
