6. října 2019, Brno – město hudby
V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.
Originální program sestával z drobnějších kusů, jejichž vročení nepřekročila hranice dvacátého století a které pojilo jejich duchovní zaměření. V případě zhudebnění dvou kompletních ordinárií se jednalo i o přímé součásti mešní liturgie. Po dvou až třech dílech byli v jednotlivých blocích představeni skladatelé Jan Novák, autor neodmyslitelně spjatý s Brnem, jemuž věnovaná pozornost v posledních letech chvályhodně roste, a Novákův učitel a později i celoživotní přítel Bohuslav Martinů. Dvojici učitele a žáka pak doplnila sborová úprava varhanní mše Ference Liszta od Leoše Janáčka.
Testamentum pro sóla, smíšený sbor a čtyři lesní rohy Jana Nováka, na slova téměř až parodické a humorem prodchnuté latinské básně Josefa Eberleho (o generaci starší Jana Nováka), bylo ambiciózně zvoleným úvodem. Skladba takto temperamentní mohla zčásti uniknout ještě hudbě neuvyklému publiku. Počáteční dynamická a intonační nejistota se však během skladby zcela vytratila a zazářila v ní především sóla jednotlivých členů sboru zajímavá jak barvou, tak angažovaností a precizností přednesu. Již při první skladbě ukázal soubor pod energickým vedením Lukáše Vasilka své dynamické možnosti a schopnosti, a to i ve spojení se čtveřicí lesních rohů (ve složení Jan Vobořil, Petr Hernych, Mikuláš Koska a Zdeněk Vašina), které vokální složce poskytovaly měkký, ladný i v případě potřeby rázný doprovod. Akustika chrámu s dlouhým dozvukem naopak nepůsobila příliš příznivě v úsečných, svižných nebo vyhrocených pasážích, kde ztěžovala porozumění ze strany interpretů pečlivě artikulovanému (latinskému) textu, a i hudby jako by bylo v nevelkých prostorech chrámu místy až příliš.
Martinů Voices s porozuměním uváděl v život specifické prvky Novákova skladatelského stylu i v následující skladbě Missa philadelphie (v překladu „bratrská láska“). Radostná pětihlasá mše, dedikovaná Novákovu bratru Metodějovi, promlouvá o poznání průzračnějším a přístupnějším hudebním jazykem. Mše využívá rozdělení komorního sboru na vyšší a nižší, tyto úseky se v přednesu střídají a doplňují a skladatel s tímto kontrastem nápaditě pracuje. Chorální incipit byl pronášen z předního kůru tenoristou Ondřejem Holubem, stejně jako jednohlasé chorální Credo, které skladatel ve svém zhudebnění vynechal. V prostředí koncertu působila chorální melodie s její mimohudební funkcí, ač jinde nepostradatelnou, poněkud přebytečně. Také její provedení bylo sice zvukově velmi přitažlivé, ale poměrně svižné a v jednom případě se nezříkalo ani čitelných emocí.
Ve třetí skladbě Jana Nováka Jubilatio matutina pro varhany se sólově a tento večer poprvé představila varhanistka Linda Sítková. Ranní chvály hodinkové liturgie byly skladbou ve všech směrech náročnou jak pro posluchače, tak pro interpretku, která dílo cele sevřené v tempu allegro (Tempus alacre et festivum, quo animus tollatur) provedla bezchybně a předala obecenstvu leč neklidné, ale nadějeplné poselství do nového dne.
Pokračování programu bylo dramaturgickým překvapením – navracelo se v čase nejen k Leoši Janáčovi, ale prostřednictvím Mše B dur podle Messe pour orgue Franze Liszta i k tomuto velikánu romantické hudby. Navázání působilo nezvykle i ve spojení s například Novákovými sympatiemi k výlučnosti a humoru. I přes náhlou změnu hudební řeči nicméně nelze neslyšet, v čem Leoše Janáčka Lisztova hudba oslovila. Varhany a sbor vytvářely příjemně kompaktní a vyvážený zvuk a působivé byly obzvlášť lyrické pasáže ztichlých varhan. Půvabné dílo postupovalo mírně, bez přílišných vzruchů a konfliktů a také jeho provedení se dělo s lehkostí a až na intonační zaváhání v chorálním incipitu s bravurou.
Skladba třetího oddílu, věnovanému Bohuslavu Martinů, Vigilie pro varhany pokračovala v nastolené meditativní náladě a po druhé mši večera dala posluchači možnost symbolicky vydechnout a vstřebat ještě doznívající atmosféru Agnus dei. Jako čistě instrumentální skladba připravila prostor k očekávání profilového repertoáru hlavních účinkujících, Čtyř písní o Marii Bohuslava Martinů, jejichž slova převzal skladatel ze sbírky Františka Sušila. Přestože poprvé za večer zazněla i čeština, textům moravských mariánských lidových písní nešlo vinou výrazného dozvuku mnohdy rozumět. To vyvážili Martinů Voices jistou a suverénní interpretací bez jakéhokoli zaváhání a výborně soubor zvládl i dramatické úseky s náznaky madrigalové sazby, s jejichž prováděním má koneckonců bohaté zkušenosti. Závěr celého koncertu na dominantě byl průrazný i průzračný a sbor potvrdil své silné stránky v dynamičnosti i dynamice, která bezezbytku naplňovala chrámové prostory. Linie Bohuslava Martinů připomíná na festivalu 60. výročí úmrtí skladatele a včerejším koncertem byla obohacena o sympatickou dramaturgii přesahující obvyklé hranice moderní duchovní hudbou a nabízející dílo skladatele Jana Nováka ve skvělé interpretaci.
JAN NOVÁK
Testamentum
Missa Philadelphiae
Jubioation matutina
LEOŠ JANÁČEK / FRANZ LISZT
Mše B dur podle Messe pour orgue Franze Liszta
BOHUSLAV MARTINŮ
Vigilie
Čtyři písně o Marii
Jan Vobořil, Petr Hernych, Mikuláš Koska, Zdeněk Vašina lesní rohy (Testamentum)
Ondřej Holub tenor (Missa philadelphiae)
Martinů Voices
sbormistr Lukáš Vasilek
Linda Sítková varhany
Českobratrský evangelický chrám J. A. Komenského (Červený kostel), Brno
pátek 4. října 2019
Foto Jiří Jelínek
