Zahajovací koncert Moravského podzimu 2021 nemůže začít příznačněji: uvedou jej Filharmonické tance, které Jan Novák (1921–1984), jehož 100. výročí narození festival hojnou měrou připomíná, zkomponoval v roce 1956 pro – tehdy čerstvě ustavenou – brněnskou filharmonii. Rodák z Nové Říše, odchovanec Viléma Petrželky na brněnské konzervatoři a Janáčkově akademii múzických umění a také žák Bohuslava Martinů tím vyjádřil vděčnost za přízeň a odvahu, kterou mu orchestr a jeho první šéfdirigent Břetislav Bakala prokázali, když jej uvedli jako představitele nové české tvorby na festivalu Varšavská jeseň 1956, třebaže svobodomyslný Novák dával okázale najevo svůj kritický postoj vůči komunistickému režimu a doktríně socialistického realismu.
Navzdory názvu, vzbuzujícímu představu cyklu odlehčených orchestrálních tanečních čísel, jsou Filharmonické tance (Choreae Philharmonicae) monumentálním triptychem symfonických fantazií, ve kterém Novák předvedl zralé instrumentační mistrovství a jednotlivým hudebníkům i nástrojovým skupinám umožnil brilantní prezentaci hráčské virtuozity. V tom nezapřel svého učitele Martinů. Jinak jsou ovšem Filharmonické tance osobitým dílem autora, který již projevil vlastní rukopis naplňující neoklasické formy nepatetickým jasem, elegancí i hudebním vtipem. V živelném orchestrálním proudu první věty, odvíjejícím se na složitém rytmickém půdorysu, můžeme zaslechnout ohlasy hudby Janáčkovy i Martinů; kvazi taneční tep neustupuje ani v lyrické střední větě, hypnotizující svými melancholickými melodiemi ve smyčcích a vzrušenými gradacemi. Vášnivé finále, hýřící bohatou rytmickou i melodickou invencí, je dovedeno do slavnostně strhujícího závěru.
Skladby Jana Nováka patří ke kmenovému repertoáru Filharmonie Brno, přičemž Filharmonické tance, premiérované roku 1956 v sále Stadionu na Kounicově ulici, v něm logicky zaujímají postavení výsadní. Bylo jen otázkou času, kdy k nim svou pozornost obrátí i stávající šéfdirigent Dennis Russell Davies; sotva by se pro to dala najít vhodnější příležitost než sté výročí Novákova narození…
Slavný operní pěvec Richard Novák vzpomíná na svého bratrance
…Mnohem více jsem se s Janem vídal od 50. roku, kdy už jsem studoval v Brně. Bydlel tehdy s manželkou Eliškou na Žižkově ulici ve zvýšeném přízemí, už tehdy tam byly dva klavíry, protože společně studovali repertoár pro klavírní duo. Zároveň si však i zavazeli, protože Eliška potřebovala cvičit a Honza komponovat. Později to řešili tak, že postavili montovanou chatu na přehradě nahoře nad přístavištěm „Zouvalka“ (Honza říkával „zoufalka“). Tam měl Honza pianino – stěhování bylo složité přes Rozdrojovice a pak lesem – a celé dny, ba týdny byl ponořen do práce. V poledne sešel dolů, přeplaval přehradu a šel na Osadu na oběd. Také tam měl dole lodičku a pro eventuelní návštěvy doplul na protější břeh. Vypadalo to velmi idylicky, ale bylo to bez elektřiny a na zatopení se muselo nejprve sehnat a připravit dřevo. Ovšem především tam napsal Honza první velké orchestrální skladby – hobojový koncert, balet Svatební košile, Filharmonické tance a koncert pro dva klavíry, v dokonalém soustředění vytříbil svou kompoziční řeč i orchestraci…
Citováno z publikace Jan Novák ve vzpomínkách přátel (sborník k 90. výročí narození skladatele), vydané Spolkem přátel hudby při Filharmonii Brno v roce 2011.
