Dnes slaví 88. narozeniny estonský skladatel Arvo Pärt. Už brzy se ke gratulantům přidá i náš festival, a to na zahajovacím koncertě, kde zazní Pärtova kantáta Credo.
Polystylovou kantátou Credo (Věřím) pro klavír, sbor a orchestr (1968) vyvrcholilo Pärtovo rané, avantgardní tvůrčí období. V kantátě se odvíjí zápas mezi parafrázovaným liturgickým veršem Credo in Jesum Christum a 38. a 39. veršem z 5. kapitoly Matoušova Evangelia: Audivistis dictum: oculum pro oculo, dentem pro dente. Autem ego vobis dico: non esse resistendum injuriae. (Slyšeli jste, že říkáno bylo: Oko za oko a zub za zub. Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému.) Ideový svár mezi krédem a odplatou se odráží i v hudbě: očistná krása čišící z fragmentů Bachova Preludia C dur z prvního sešitu Temperovaného klavíru je konfrontována s dodekafonickými pasážemi; konflikt následně graduje přísně strukturovanými agresivními klastry (shluky tónů s malými intervalovými vzdálenostmi), avšak v závěru se prosadí první verš a celá kantáta končí smířlivým credo opět v bachovském duchu.
V tehdejším sovětském Estonsku by se v hudbě sotva našel (politicky) přímočařejší a provokativnější akt než spojení duchovního textu s modernou završené vítězným Credo in Jesum Christum. Při premiéře, k níž došlo 16. listopadu 1968 v Tallinnu pod taktovkou Neeme Järviho, to publikum bezprostředně vycítilo, propuklo v nadšení a vyžádalo si opakování díla. Nepřekvapí, že kantáta poté putovala do trezoru a její autor k výslechům…
