15. 10. 2019

Bravurně roztančený Lully a Mozart

15. října, Brno – město hudby

Bravurně roztančený Lully a Mozart

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.

Hodinový program dělený v půli přestávkou zahájila orchestrální suita Měšťák šlechticem z pera Jeana-Baptiste Lullyho. Třináctidílný výběr z šestiaktové komedie se zpěvy, kterou tento zakladatel francouzské baletní a operní tradice napsal ve spolupráci s Molièrem, byl tvořen kompletní předehrou a vybranými tanečními čísly. Do ruchu usedajících diváků vstoupila na jeviště skupina mladých, sympatických lidí v nenuceném hovoru, který však umlkl s příchodem kontrastně, tedy bíle oblečeného tanečníka. Do ticha zazněly první tóny Lullyho kompozice a na jevišti byla rozehrána pohybově dynamická hra znázorňující snad původní námět díla – snahu měšťáka Jourdaina stát se součástí aristokratického stavu.

geneva_camerata_foto_jan_prokopius_02

Ve víru tanečních rytmů se pak dále rozvíjela místy nelehká choreografie, která po celou dobu představení kladla na hudebníky velké nároky. Díky perfektní souhře a znalosti díla zcela zpaměti však nebylo pro ansámbl těžké dostát velmi vysoké úrovni interpretace a nabídnout tak unikátní zážitek, který v našich končinách nemá obdoby. Pohyblivé členy, kterým nedělalo problém při hře pobíhat, couvat, podávat dramaticky ztvárněné výkony a současně sledovat postavení v rámci skupiny, doplňovalo statické basso continuo v pozadí, ve složení cembala, violoncell a kontrabasů. S bílým plátnem a jednoduchou, avšak velmi efektivní prací se světlem dotvářeli hudebníci v černém spolu s bílým tanečníkem ideálně kontrastní scénu. Funkčnost hudební stránky měl spolehlivě zvládnutou umělecký vedoucí souboru, dirigent David Greilsammer, a to především jasnou a poctivou hudební přípravou předem. Na scéně ho totiž málokdy viděli všichni účastníci, nejednou se v pohybové scéně vyskytl za zády všech hráčů, a proto bylo nutné vycházet z dobře nachystaného nastudování.

Jasně a účelně vystavěnou choreografii ansámblu doplnil výkonem vystupujícím do popředí tanečník Martí Corbera, který nevídaným ovládáním celého těla dokázal plasticky a v moderním duchu ztvárnit svoji roli tak, aby si ji každý divák mohl vyložit po svém. Mnohdy komicky se stavěl do konfrontace s hudebníky a v samém závěru první poloviny splynul s rytmicky sjednoceným hrajícím davem. Ten v semknutém útvaru rozvážným tempem odkráčel do zákulisí a tlumená melodie tak dala nezvykle vyniknout pozůstalému doprovodnému continuu. Po doznění posledních pochodových tónů diváci odměnili účinkující aplausem připomínajícím závěrečnou děkovačku.

geneva_camerata_foto_jan_prokopius_01

Po přestávce dostala prostor Symfonie č. 40 g moll Wolfganga Amadea Mozarta. Notoricky známé úvodní téma zahájil orchestr rozestoupený po celém obvodu přízemí hlediště a dopřál tak dole sedícím divákům působivý zážitek, utvářející v samém středu sálu účinný stereo efekt. Vzhledem k naprosté tmě a kouzlu okamžiku jde zcela bezvýhradně pominout několik drobných rytmických nepřesností, kterých však vzhledem k náročnosti a další akci všech hudebníků bylo během večera neuvěřitelně poskromnu. Ve zmiňované úvodní scéně se nejvíce projevila zdánlivě až nereálná souhra v ohledu agogiky, dynamiky i práce s výrazem, kterou ale interpreti dokázali vložit do celého průběhu obou děl.

Po dějově naplněné první polovině nabídlo symfonické dílo lyrické ztvárnění neradostně laděné kompozice. Scénu doplnily hojně využívané a náhodně rozestavěné židle, sporá, avšak originální práce se světlem a kouř, který veškerou akci efektivně zahaloval do té chvíle, než zahltil většinu hlediště. Působivě se v něm pohybovaly siluety bosých hudebníků, jejichž úloha už však byla (také vzhledem k tempově mírnější hudbě) klidnější a statičtější. O to více vynikla role opět přítomného tanečníka, jejíž smysl a náplň už však byly čitelné hůře. Vzhledem k nepřítomnosti děje si divák může domýšlet, co každým konkrétním pohybem choreograf sledoval, proč byl tanečník po většinu času téměř nahý a v jaké souvislosti ztvárnilo celé těleso ukřižování Krista v samém závěru. Avšak šokující a nejméně uvěřitelnou akcí, která v řadách hlediště vzbudila pobavení a úžas, byl moment, kdy tanečník začal pobíhat mezi hráči sedícími na židlích a během jejich hry je i se židlí pokládal na zem. Vznikla tak kompozice složená ze sedících, a i se židlí ležících hudebníků, kteří však dále hráli, jako by se nic nedělo a evidentně to na kvalitu flétnového sóla ani hry na cello sevřené mezi koleny nemělo žádný vliv.

geneva_camerata_foto_jan_prokopius_05

Po celý večer naplňovalo sál vedle hudby ve velké míře také absolutní ticho, které umocnilo napětí mezi jednotlivými částmi, nebo poskytlo ničím nerušený prostor taneční akci.

Z poněkud svérázného (výše zmiňovaného) závěru Mozartova díla byli posluchači lehce zaražení a k velké škodě se nedostavil takový aplaus, jako před přestávkou. Po odeznění těchto dojmů již ale posluchači zaslouženě odměnili dílo jako celek dlouhými ovacemi částečně vestoje. I po doznění potlesku bylo slyšet nadšené ohlasy a představení tak lze právem zařadit mezi nejlepší události Moravského podzimu.

JEAN-BAPTISTE LULLY

Měšťák šlechticem (orchestrální suita)

WOLFGANG AMADEUS MOZART

Symfonie č. 40 g moll

Martí Corbera – tanec

David Greilsammer – dirigent

Geneva Camerata 

Mahenovo divadlo

Pondělí 14. října 2019

Foto Jan Prokopius