Program koncertu mezzosopranistky Jany Hrochové a klavíristy Giorgia Koukla vychází ze spolupráce obou umělců na nedávném pořízení nahrávek kompletu písní Bohuslava Martinů, vydaných na 5 CD v péči společnosti Naxos. Jistá část těchto písní byla objevena díky Kouklovu badatelskému úsilí a natočena v premiéře. Na recitál v Besedním domě navazuje „maraton“ s písněmi Martinů v brněnských vilách v podání dalších pěvců (5. října 2019), který programově taktéž čerpá ze zmíněných nahrávek.
Pařížský bulvár koncem jara, stolky Cafè du Dome, obvyklá, skoro rituální schůzka kolegů, někdo s novou přítelkyní, Bohuslav Martinů s Charlotte, Alexander Čerepnin s manželkou-klavíristkou Lee Hsien Ming, Alexandre Tansman a Tibor Harsányi sólo, v pozadí Conrad Beck a Georges Auric, tak vypadá fotografie vystihující atmosféru jedinečné a neopakovatelné hudební epochy meziválečného období v Paříži. Jak to vyjádřil Harsányi v rozhovoru pro časopis Le Guide du concert: Na prostoru několika desítek čtverečních kilometrů tohoto města bylo vytvořeno víc hudby než ve zbytku celého světa. V této atmosféře vznikaly skladby jako Juliette Martinů, Histoire de petit tailleur Harsányiho nebo Pacific 231 Arthura Honeggera.
Pro nás je dnes jen těžko představitelné období působení skupiny, která nesla často odlišná jména: École de Paris, Les Constructeurs, jak je nazýval Albert Roussel, anebo dokonce částečně Les Six, do níž byl přizván Tansman, avšak s díky odmítnul.
Každý tvůrce žil svou jedinečností, každý skladatel pracně vyvíjel svůj způsob vyjádření, nicméně každý zcela respektoval tvorbu svých kolegů a přátel. Spolupráce mezi osobnostmi této skupiny nikdy nepoznala momenty závisti anebo dokonce vzájemné nenávisti. Nikdy ale nebyl vyvinut společný program, „manifest“, jako tomu bylo v případě futuristického hnutí.
Bohuslav Martinů (1890–1959) píše pro slečnu Charlotte Quennehen Osm preludií pro klavír, každé z těchto skladeb dává do vínku přídavek „en forme de…“, aby zdůraznil jejich stylistickou jedinečnost. Jedná se již o velmi pokročilé polytonální struktury, mladý Martinů je daleko za svými přelomovými skladbami La Bagarre a Half-time a viditelně chce ohromit svoji novou přítelkyni. Nesmělý mladík z Poličky je již velmi vzdálen světu počátečního hledání vlastní cesty, kde sice již můžeme obdivovat jeho typickou kantilénu a invenci, ale skladby často zůstávají bez detailnějšího zpracování, jako skici, jimž se většinou nedostane jakékoliv korektury anebo tematického rozvedení, občas jsou ponechány jen se schematickým záznamem levé ruky klavíru. Nicméně i tyto skladby jsou geniálními miniaturami, plně životaschopnými.
Giorgio Koukl
