10. října, Klasika plus
„Chorál byl prováděn s francouzskou výslovností a se zdobením typickým pro barokní hudbu, což mohlo být pro zdejší posluchače neobvyklé.“
„Zřetelně vynikala Hana Blažíková; barva jejího sopránu je výrazná a nezaměnitelná.“
„V rejstříkování se projevila způsobilost Evy Bublové nejvíce.“
V úterý 8. října nabídl Moravský podzim opravdovou lahůdku – francouzskou varhanní a vokální hudbu, jaká mohla zaznít při svátku Božího těla v Paříži koncem 17. století. Na koncertě v brněnském jezuitském chrámu Nanebevzetí Panny Marie zazněla Konventní mše Françoise Couperina střídaná – jako v dobové liturgii – chorálem. Protagonisty večera byla pražská varhanice Eva Bublová a ženský vokální soubor Tiburtina s uměleckou vedoucí Barborou Kabátkovou.
Hned od prvních zpívaných tónů bylo znát, že půjde o špičkový projev podle dobové praxe; latinský chorál byl prováděn s francouzskou výslovností a se zdobením typickým pro barokní hudbu, což mohlo být pro zdejší posluchače neobvyklé. Po antifoně O sacrum convivium (Ó posvátná hostino) následoval hymnus Pange lingua (Chvalte ústa) od Nicolase de Grigny, v němž se královský nástroj střídal s chorálem. Pak následovalo těžiště koncertu – Couperinova varhanní hudba ke mši.
François Couperin, zvaný Velký, se stal jako osmnáctiletý varhaníkem v Église Saint-Gervais-Saint-Protais – v pařížském kostele sv. Gerváce a Protáze – a v pětadvaceti nastoupil na místo dvorního varhaníka. Tři roky předtím – roku 1690 – získal královskou licenci na tisk not a hned vydal svou jedinou varhanní sbírku s dlouhým popisným francouzským názvem, dnes dochovanou v jediném exempláři a jednom rukopise. Zkráceně řečeno, jde o dvě mše Farní a Konventní, celkem dvaačtyřicet skladeb, většinou krátkých, které jsou určeny na příslušná místa mešní liturgie a ve kterých se podle zvyklosti varhany střídaly s chorálem.
Ze dvou Couperinových mší si Eva Bublová vybrala Mši pro konventy (Messe pour les couvents), která je o něco prostší a méně rozsáhlá. Varhanní části byly doplněny o chorální zpěvy, vybrané z tisků Guillauma Gabriela Niverse, varhaníka, skladatele, velkého znalce a vydavatele chorálu. Členky Tiburtiny zpívaly z chrámového kůru, odkud jejich nosné, zářivé hlasy zněly lépe, zpívaly včetně barokních ozdob, citlivě, jakoby přednášely andělské zpěvy, přitom se ale nijak nezdržovaly, nedramatizovaly. Zřetelně z nich vynikala Hana Blažíková, známá také ze sólových vystoupení; barva jejího sopránu je výrazná a nezaměnitelná, v intonaci Gloria byla ihned rozpoznatelná. Spolu s Barborou Kabátkovou také zpívala sekvenci Lauda Sion Salvatorem (Sióne, chval Spasitele), vlastně moteto pro dva sólové hlasy s generálním basem, tedy s varhanami. Obě zpěvačky se tu předvedly v pohyblivých pasážích barokního stylu.
A co Couperinova varhanní hudba? Pro varhaníky je významná, ale varhany v naší zemi neodpovídají francouzským nástrojům, především zvukově, ty totiž měly zhruba třetinu jazykových rejstříků, hlasů výrazné charakteristické barvy. To však není postesknutí a rozhodně by to nemělo znamenat, že se varhanní hudba této země a doby nebude u nás hrát. Ovšem aspoň částečně vhodných nástrojů máme jako šafránu. Varhany švýcarského stavitele Hermanna Mathise, inaugurované v brněnském jezuitském kostele před pěti lety, mají mnoho rejstříků na výběr a Eva Bublová je pokládá za nejvhodnější v naší republice. Sama je interpretkou nanejvýš fundovanou a disponovanou pro takovou hudbu. Je totiž nejen vystudovanou varhanicí (na Pražské konzervatoři, AMU a Conservatoire National Supérieur de Musique ve francouzském Lyonu), ale také cembalistkou (na AMU). Navíc svoje hráčské kvality potvrdila vítězstvími v mezinárodních soutěžích doma, ale i v Rakousku, Německu, Švýcarsku a Itálii. Couperinovy varhanní skladby nejsou technicky obtížné, nejde o brilantní virtuosní kusy, jejich zápis je poměrně prostý, jsou však náročné stylově.
Stylovou interpretaci Bublová předvedla skvěle – hlavně ornamentiku, tečkování a nerovnou hru (inegalité). Hrála s nadhledem, zběhlostí, bravurou. Couperinovy skladby mají často taneční charakter, občas meditativní, slavnostní, mnohdy uplatňují pozoruhodné harmonické postupy či chromatismy. Nazývají se podle užité kompoziční techniky (duo, trio, fuga) a podle registrace (sólo kornetu, křivého rohu, tercie v tenoru apod.). Právě v rejstříkování se projevila způsobilost Bublové nejvíce. Bylo znát, že si na výběru zvukových barev dala záležet, že má – jak se říká – otevřené uši, které vyrostly na nástrojích mnohem větších barevných možností než naše, a že se Couperinem požadované registraci dokáže přiblížit. Moc se mi líbila sóla s doprovodem, jakoby skutečně byla recitovaná (v originále nazvaná Récit), části v plénu (Plein jeu), snad jen v jazykovém plénu (Grand jeux) mi chybělo více francouzských rejstříků, do kterých by se mohla Eva Bublová opřít. Je jen škoda, že některé tóny dvou rejstříků byly rozladěné, v sólových melodiích to rušilo, ale bylo to výjimkou.
Varhanice a choralistky na kůru byly sehrané, nástroj a vokály se střídaly, jako by opravdu šlo o mši, ve které musí obřady a hudba stále jít dopředu. Ostatně nešlo o uměleckou, výrazovou hudbu, jak ji vnímáme my dnes na koncertě, šlo o užitnou hudbu doprovázející bohoslužbu. Varhany, ženský zpěv a prostředí barokního chrámu vytvořily působivý celek, v němž se posluchači nechali unášet, aniž by se museli přesně orientovat v programu. Brněnský koncert s Couperinovou Konventní mši v podání Evy Bublové a ansámblu Tiburtina předvedl, jak mohla znít hudba při bohoslužbě v ženském klášteře ve Francii vrcholného baroka.
Foto: Jiří Jelínek
